Dvanáct do tuctu je dobře!

Korzuji se psem jarní oborou Hvězda. V tašce kladivo, lepidlo a připínáčky. Ne, nejdu nikoho přepadnout! I když... připadám si hrozně drzá, když oslovuji kolemjdoucí seniory a chci jim vnutit leták. A taky hrozně drzá, když přitloukám letáky na místa, kam bych asi neměla...  

Nataša Richterová

   Pozvánka na seniorský výlet. Někdo bere, někdo  odmítá. Nikdo nechce vědět víc.  Je vidět, že jsou senioři opatrní a ostražití ... ale to je vlastně dobře!
   Mám trochu nervy z toho, že se lidi moc nehlásí. Obvolávám domovy pro seniory, píšu do seniorských klubů, posílám letáky, rozdávám letáky, lepím letáky. Oblažuji kamarády a známé žádostmi, ať lepí letáky...   Den před odjezdem je jich jen  d v a n á c t ...   Autobus je pro dvacet lidí a já mám pouhých 12 přihlášených zájemců! To nevypadá moc dobře!
   Ale s určitým časovým odstupem musím po pravdě konstatovat, cokoliv dalšího mě trápilo, že není tak, jak si představuji, bylo nakonec moc dobře!
...bylo totiž dobře, že jel "pouhý"  tucet výletníků. Mohla jsem si u každého zapamatovat jméno a prohodit  pár vět. Mohla jsem se s každým přivítat a rozloučit.
...bylo nakonec dobře, že jel malý počet. Měla jsem přehled o tom, kdo chybí v autobuse, protože napoprvé bych to ve velkém počtu zřejmě neudržela  a někde někoho zapomněla :-).
... bylo  dobře, že jsem po cestě nepřednášela o životě a díle Jana Blažeje Santiniho Aichela, protože jeli známí, co se tak často nevidí a chtěli si povídat. Jely kamarádky, co se sice vidí často, ale mají si stále co povídat. Potkaly se kolegyně, které se neviděly 40 let a měly alespoň čas ta uplynulá léta probrat.  A nikdo jim do toho nevnucoval informace staré 400 let.

12 do tuctu je dobře a já jsem ze srdce  vděčná za každého z nich!